Šachový klub TJ Dolní Benešov

Předposlední kolo Krajské soutěže nás čekal druhý tým tabulky Krnov „A“. Nastoupili téměř v tom nejlepším co mají. My dojeli díky skvělým navigačním schopnostem Tomáše nafous (při čtení instrukcí, kde na něj bude čekat Míša v Hlučíně,nedočetl do konce a v klidu si lebedil o pár set metrů jinde…). Obě posádky se rvali do objektu, který se jevil, že je tam podle navigace hrací místnost. Omyl. Byla to sportovní hala, ze které nás vyprovodil nějaký místní hlídač. Ale ukázal, kterým směrem se máme vydat. Sranda byla, že i přes sportovní halu vedla cesta do našeho cíle.

U vchodu do ZŠ už na nás v 8:58 krnováci již čekali a tak jsme dorazili na místo činu. Místní borci vypadali celkem nepřístupně a odměřeně. Seděli zatuřele za stoly a já měl pocit, že jsou na nás nějakým způsobem naštvaní. Nikdo z nich nás vesele nevítal, natož nějak (nemuselo to být až zas tak, že dorazíte domů a Váš pes vám olíže celý obličej). To bylo jako když se vracíte ve dvě ráno rozjaření z hospody a doma vás čeká s blbými řečmi ta vaše…. No nevadí, nikdo nepodal packu, nepodám ani já. Sestavu již měli napsanou, tak jsem napsal naši a šli jsme na to. V autě Míša filozofoval, že určitě nebude hrát Malinovský, protože toho má plné brejle. A že bude Vlachopulos, což by pro Mirka Suchánka měla být brnkačka. Když jsem tam viděl napsaného Malinovského, tak jsem nabyl dojmu, zda-li Míša není agentem Krnova „B“ a co za tu dezinformaci obdržel…. Jako vždy před každým utkáním jsem měl proslov v duchu, že nebudeme šustit s papírky a jíst u partie. Pití povoleno. Nikdo z domácích se na mou stranu nepřidal. Rozhodčí jako domácí držel basu s ostatníma a na mluvčího se delegoval samozvaně pan Malinovský, že on teda ne, že on má banán a mandarinku, a že si to sní tam, kde bude chtít on. Takže taková malá bouřka hned zkraje…..

Jdeme na to. Na první potřeboval Suchánek vyhrát. Už jenom kvůli svým dětem….Partie podle jeho slov nebyla z jeho strany vždy vedena košér, ale finiš byl moc hezký. Všechny figury mu hrály a jen na něm bylo, odkud pošle poslední výstřel. Finiš se mu exelentně povedl. Divil jsem se, že jeho soupeř v beznadějně pozici partii žvýkal a neukončil ji dříve. Na druhé Honza Dvořáček, holomek, loudil remízu. Naštěstí se svěřoval jenom Mirkovi Suchánkovi. Jako kapitán jsem o tom nevěděl. A najednou u Honzy je figura navíc. I jeho soupeř byl dost trapný, když to tahal v beznadějné koncovce. Třetí Tom Tillmann. Tam jsem to zkraje nesledoval a najednou vznikla zajímavá koncovka, kterou hoši hráli do holých králů. Předtím tam měl Tomáš zajímavou oběť střelce, kterou se zabýval, ale pak vyhodnotil jako rizikovou. Bodejť, stroj nám ukázal, že obětí střelce by na tom byl plus šest, ale vyhrát to nebyla žádná sranda. Čtvrtá Eliška Vařínková měla špatnou noc. Záda, nevyspaná, cestování brrrrr. Mám pocit že asi po hodině a půl jí ujela ruka, přišla o pěšce a už se to sypalo. No, děvče nemělo svůj den. Na páté statečně bojoval Míša Bartoš. Zdál se mě od počátku, že tahá za kratší provaz. Přišel o izolovaného pěšce, ale věžovky jsou remízové, což soupeři Míša dokázal. Černo před očima měl na šesté Rudolf Kriebel, autor těchto řádků. Taková zavřená, zablokovaná pozice.  Hrál jsem pomalu, neodbíhal od partie. Pak patnáct minut hledám plán, mám ho, pět tahů jistých s výhledem, že bych tam mohl něco zašmodrchat. První můj tah ok, druhý ok a před třetím jsem se napít a odfrnknout na chodbu. Tam jsem potkal Mirka a myslím, že ještě Aničku a začali jsme si prohlížet výstavku s plakáty o Třetí říši. Zaujala mne ta, kde Němci stanovovali, kdo s kým může do manželství. A tam mne zaujal termín Cikán a ne Rom. Asi blbý překlad, říkám Míšovi. Tak nějak to skončilo. Přijdu k partii, soupeř (černý) zahrál podle očekávání 14. ….Jg4 a já v tom rozptýlení přehodil tahy a místo 15. Sd1, abych dámou kryl pole f2, napíchl černého jezdce pěšcem z f3. A následovalo 15……Jf2 mat, protože jsem měl krále na h1, pěšec g2, h2, Se2, a jezdec na g1. Dušák jako kráva. To jsem ve vážné partii v minulosti nikdy nedokázal. Fakt jsem borec….Ale i mistr tesař se utne. A rázem jsem prohrávali dva nula. Na sedmé Anička loudila po mě již nehrajícím nabídku soupeři na remízu. Příkaz byl jasný; vyhraj nebo prohraj. Soupeř ve své snaze podle mě šel na riziko a ve finiši to bylo podle kibiců na ručník pro něj, ale Anička jej ušetřila. To už nám ale stačil k vítězství v zápase půl bod, protože předtím šel do rizika na osmé David Kampík (ptal se mě „Mohu do rizika“ já mu říkám běž a nevracej se…). Jeho soupeř se v tom riziku nějak zašmodrchal a najednou byl o figuru lehčí. Tedy 4,5:3,5 pro benešovské. A víte kdo vlastně zápas za benešov vyhrál? Povím Vám to; Eliška a Rudolf. Protože po jejich prohrách to bylo 2:0 pro Krnov u kterého se dostavila euforie z jistého vítězství. Pro hráče Benešova to naopak byl smluvený signál, že  těma dvěma výhrama došlo k nalomení soupeře a stačí už jen více ohnout kmen a on se zlomí. A tak se i stalo. Díky Eli a Rudolfe.....